Americké město Detroit ve státě Michigan neproslavil jen automobilový průmysl. Gramofonová firma a hudební vydavatelství Motown vypustila do světa populární hudby taková esa, jakými byli Smokey Robinson and The Miracles, The Temptations, The Supremes, The Jackson 5, The Four Tops, Gladys Night and The Pips, Marvin Gaye, The Isley Brothers nebo Rick James a další.
Vše to spískal skladatel, později producent Berry Gordy Jr. Když se mu nedařilo s malým gramoobchodem, začal skládat písně spolu se sestrou pro soulového zpěváka Jackieho Wilsona. To, co Gordy vydělal psaním písní, investoval do produkování. V roce 1957 se seznámil se Smokey Robinsonem and The Miracles a na jeho doporučení si od rodiny vypůjčil osm set dolarů, aby založil gramofónovou firmu. Psal se 12. leden roku 1959 a nejprve se měla firma jmenovat Tammy, ale Gordy jméno pozměnil na Tamla Motown (vzniklo spojením dvou anglických slov motor a town, později se toto umělé slovo ujalo i jako přezdívka pro Detroit). Gordy si postupně začal vytvářet katalog převážně soulových a rhythm and bluesových umělců. Gordyho vize, jeho čich pro vyhledávání talentů a přísná producentská ruka učinila z Motownu celoamerickou a také mezinárodní senzaci. V příští dekádě na jeho labelu dostali šanci kromě výše uvedených také Martha and The Vandellas, Stevie Wonder, The Commodores a jiní.
Berry Gordy jim všem dal možnost prvních nahrávek a realizace. Podle Smokey Robinsona, Gordy měl takový úspěch, protože byl „music man“, vyznal se v hudební branži, rozuměl hudbě, produkování a vedení firmy. On se nebál podepsat smlouvu s tehdy dvanáctiletým Stevlandem Hardaway Judkinsem, jemuž navrhl změnit jméno na lépe znějící Little Stevie Wonder. Nebo s takovou devatenáctiletou Mary Wells, jež získala už v tak mladém věku přezdívku „královna Motownu“. Gordy, sám prapravnuk otroka z Georgie, zaměstnával převážně černošské kapely a umělce, jimž určoval co budou na sobě nosit, schvaloval jejich choreografii i vystupování. Představoval si, že jeho „crossover“ bude tvořit rytmus funku, texty budou mít nějaký příběh a že se v tyglíku hudebních žánrů namixují pop, R&B a harmonie převzaté z gospelových sborů. Gordy doufal, že belošské obyvatelstvo bude kupovat singly za 99 centů. Jeho vize se začala naplňovat v roce 1961, když The Marvelettes vyletěli s písní Please Mr.Postman na první místo hitparády. Mládeži bylo jedno, kdo to zpívá, hlavně když se na to dalo tancovat.
Netrvalo dlouho a Motown vydělal 4,5 milionů dolarů a zaplavil hitparády hity svých protagonistů a takoví Beatlesa Supremes se střídali na špici. V období největších úspěchů, v letech 1962 až 1971, Motown se svými vedlejšími labely vyprodukoval neskutečných 180 number one hits po světě. Gordy se chlubíval, že 70% těch, co kupovali desky, byli běloši.
Firma Motown byla nejprve prodána značce MCA, později ji koupila značka Polygram a Motown dnes stále existuje pod křídly Universal Music Group. Přesunula se postupně do Los Angeles v roce 1972 a Gordy použil Hollywood ke spolupráci na některých hudebních (např. Lady Sings the Blues o Billie Holiday s Dianou Ross v hlavní roli) i nehudebních filmech. Zlé jazyky tvrdí, že Gordy přestal mít od roku 1970 zájem o hudbu, jako hlavní zdroj příjmu a chtěl se stát televizním a filmovým magnátem. Ještě o pár let dříve se rozešel se skladatelsko-producentským triem Holland-Dozier-Holland, hitmejkry bez nichž to začalo skřípat. I přes úspěchy Ricka Jamese, Jackson 5, později Michaela Jacksona, Diany Ross a jiných, třpyt kdysi slavné značky postupně slábnul.
Z těch, co ještě žijí, jako Martha Reeves a Vandellas, Duke Fakir, jediný přeživší z Four Topsči Otis Williams, poslední Mohykán z původních Temptations, táhnou káru firmy Motown dál. A takřka devadesátiletý Berry Gordy Jr. se svojí mašinou na výrobu hvězd, jež dostala jméno „Hitsville“, si jistě libuje při 60.výročí Motownu, že jím vytvořený fenomén zanechal v historii pop music tak výraznou stopu.
MILAN POLÁČEK