Čo počúva Jan Rejžek



Jan Rejžek
nar. 1954
rodák z Českých Budějovic
 

 

  • O hudbě psal v letech 1974-1993 zejména do časopisu Melodie, ale pak také do Gramorevue a do Populáru.
  • Občas uváděl rockové a folkové koncerty a v roce 1988 na akci na Lipnici přivedl na pódium Václava Havla.
     
  • Za minulého režimu připravoval zejména ve studentských klubech poslechové diskotéky, které nedávno obnovil v souvislosti s vydáním všech jeho kritik v knize Jak tohle vůbec můžete otisknout!, kterou loni připravilo nakladatelství Galén.
     
  • Nenávidí hudební dramaturgii českých veřejnoprávních i soukromých médií a na současných pořadech uvádí alternativní hudbu s podtitulem Hudba, kterou na Radiožurnálu určitě neuslyšíte.
     
  • Je mu líto všech normalizačních tzv. pop hvězd, které tak či onak kolaborovaly s minulým režimem a mají mylný dojem, že je všechno zapomenuto…

 

 



Seasick Steve – Sonic Soul Surfer

Jedna z nejbizarnějších postav dějin bluesové a rockové hudby, americký tulák, který vydal první album ve čtyřiašedesáti, a i to loňské (už je mu o dvanáct let víc), je plné šťavnaté a tvrdé muziky. Radostné stáří, být hvězdou v tom věku festivalů v Readingu a Glastonbury!

 

 

 

giddnes

Rhiannon Giddens – Tommorow Is My Turn

Asi před pěti lety jsem zaregistroval skvělou trojici Carolina Chocolate Drops, která kombinovala americký folk a country. Nádherná zpěvačka, houslistka a indiánská míšenka loni vydala první sólové album v péči osvědčeného producenta T-Bone Burnetta. Téměř orgastická radost!

 

 

 

clementine

Benjamin Clementine – At Least For Now

Ničemu nepodobný uprchlík z Ghany, který nyní žije v Paříži, byl na podzim právem obdařen prestižní britskou cenou Mercury za neslýchanou kombinaci soulových šansonů, které zpívá obvykle jen sám a u klavíru a nebeským falzetem.

 

 

 

zva

ZVA 12-28 Band – Šibenica Frajerka

Tuhle vynikající zvolenskou kapelu jsem ke své škodě neznal, ale tohle loňské vynikající album mě úplně dostalo. Hrávám na pořadech zejména Poctu náčelníkovi a stává se, že slabší povahy pláčou. Aby ne, veď sme Havlove deti!

 

 

 

 



Vladimír Merta

Nejen proto, že se 20. ledna dožil neuvěřitelných sedmdesátin, téměř cokoliv z jeho zásadní tvorby pro český folk. Raritou je ovšem jeho album Balady z Prahy, které ve dvaadvaceti natočil v Paříži a mohlo vyjít v Česku až po listopadu na CD.

 

 

 

Článok patrí k časopisu: