ROBERT JOHN GODFREY: KDE UMĚNÍ A TVOŘIVOST JE NA PRVNÍM MÍSTĚ
Je to zatraceně dobrá hudba. Možná nepocítíte ten slavnostní okamžik hned u prvního poslechu, je však dobré mít dobrou paměť. Co jste cítili 26. března 1971 při provedení Pictures at an Exhibition v Newcastle City Hall? Mohli jste ocenit šok z toho, co kdysi v 19. století tvořil inovátor Modest Petrovič Mussorgskij. Ale nepředbíhejme: realisticky vzato, jen málo z nás pamatuje tu dobu a možná jsme o skupině The Enid jakživ neslyšeli. Kořeny této kapely sahají právě až do sedmdesátých let, kdy skladatel Barclay James Harvest Robert John Godfrey The Enid založil. Později prošla poměrně úspěšným obdobím, než se rozpadla v roce 1999. Později (2007) však našli společnou řeč Joe Payne, Jason Ducker, Max Read, Zachary Bullock, Nic Willes a Dave Storey (ten byl součástí The Enid již v počátcích kapely).
Jejich novinka Dust je konceptuální album, spojující progrock s mimohudebními vlivy, jako je příběh sedmi špičatých hvězd, symbolizujících rozbité symetrie. Album je zrcadlem dnešního světového dramatu: sekulární a posvátný svět, bohatství i bezbřehá chudoba, v neposlední řadě ekosystémy a konzumerismus. Pokud jsou tyto dichotomie vyvážené, zůstává jediná síla: láska. Každá ze sedmi melodií odráží jedno ze zmíněných témat. Z hudebního hlediska, musím říci, že existují skladatelé a „Skladatelé“. Godfrey je který? Vyslechni si jeho tvorbu a odpověz si sám. Album Dust obsahuje skladby, které přinášejí do plenéru velké melodie, náročné, živé jako za dob Queen, v neposlední řadě díky zpěvákovi jménem Joe Payne. Hudba jako tato si však od tebe něco žádá zpět: otevřené myšlení. Kompozice mají emocionální hloubku, jsou náročné technicky, v orchestrálních pasážích cítíš lehkost. Já cítím osvobození od sebe sama. A nezakrývám nadšení. Zatím jedno z top alb roku 2016. Dust je 17. studiové album, k nimž si musíme přičíst 9 live alb a 10 kompilací + 3 alba pod označením Arise and Shine Vol. 1, 2 & 3. Skupina se důsledně pohybovala v rámci progresivního symfonického křídla, často s orchestrálním souborem výlučně klasické instrumentace s romantickým cítěním, i když hlavní party alba Dust oplývají zvukem, vytvořeným pomocí standardních kytar, basy, kláves a bicích. Enid pravděpodobně patří do top symfonické tradice britské progresivní tvorby. Paradoxní je, že vznik kapely spadá do období protopunku. Zdánlivě tedy byla na špatném místě ve špatnou dobu. Přesto však její členové společně dokázali zvednout hlavy, možná díky neobvyklým postupům, v piano stylu ne nepodobným Rachmaninovi, Bartókovým harmoniím a rytmu, jehož funkce v kompozici si nezadala s Ravelovým Bolerem. Klenuté melodie, jejich dramatický vývoj i způsob podání může také evokovat tvorbu velikánů zlaté éry muzikálové provenience, jakým byl kupříkladu Andrew Lloyd Weber.
Cadogan Hall v Londýně zažila v sobotu 2. dubna 2016 neobvyklé loučení. Byl to okamžik nejen pro The Enid, ale také pro hudební historii. Robert John Godfrey je jeden z největších skladatelů, jaké kdy vyprodukovala Velká Británie a finální performance alba Dust Show byla označena jako jeho poslední oficiální představení s kapelou, kterou založil. Není možné to jednoduše chápat jen jako další případ odchodu do důchodu, je to mnohem víc. Godfrey předává otěže a oddělil se od všech právních a finančních zájmů The Enid a odteď se soustředí na budování společenství Enidi - nejen proto, že to je efektivní fanklub, ale má to ambicióznější stránku. Robert John Godfrey má v úmyslu přinášet nové způsoby práce, spolupracovat ve sféře umění, pracovat kooperativně tam, kde na prvním místě bude umění a tvořivost. Je to stejně inovativní a průkopnické jako v případě The Enid. Tam je podhoubí umělců a ti z nás, kteří nějak pracujeme v hudebním průmyslu a kteří chtějí vidět změny k lepšímu, jako Godfrey, s odvahou, vhledem a vizí, aby přijímali výzvu k akci, bychom to měli ocenit.
BEN TAIS