Nové album „Smile“ Ivana Krale, který zemřel 2. 2. 2020, vyšlo dvanáct dní po hudebníkově smrti u české pobočky Warner Music. Bylo natočeno v Kralově domácím studiu Bunnyhutch a dokončeno krátce před jeho skonem. Ivan Kral si nahrál všechny nástroje a sám si dělal produkci. Album prý plánoval vydat a pokřtít letos v červnu. Zakladatel festivalu Metronome, David Gaydečka, prohlásil, že mu na začátku ledna přišly od Krale demo nahrávky. Hudební vydavatelství Warner Music v Praze pak album dalo do oběhu v digitálních a zásilkových službách.
Ředitel české pobočky Warner Music, Vladimír Kočandrle, nazval tento Kralův počin „jakousi uměleckou závětí“. Ivan Kral měl svůj zažitý rukopis a jeho styl psaní písní je dost podobný, tak na jeho předposledním albu „Colors“ (2018), stejně jako na jeho bohužel i posledním albu „Smile“. Kral byl především melodik a dokonce v počátcích své americké hudební dráhy doufal, že ta rozmáchlá, slovanská melodičnost mu otevře dveře nahrávacích studií. Jeho výrazných melodií s věkem postupně ubývalo, Kralova persona rozevlátého rockera se hodně zklidnila, jakoby nastal čas k bilancování. Rozpačitý dojem z některých písní alba, jakou jsou např. „I’m Not Leaving“ nebo „May Be You’re Nice“ naštěstí vyváží ty hudebně nápaditější, jichž je na CD více. Určité mé postřehy z recenze na album „Colors“ by se zde daly zopakovat: „některé písně znějí tuctově a bez jiskry, hudebně se moc neděje, chtělo by to aranžérské nápady…“
Kral se v textech, které mu opět napsala Cindy Hudson, zamýšlí nad lidskými vztahy, např. v písni „Turn To Me“, kde se zpívá: „když budeš v nouzi, můžeš se na mně obrátit… nechoď za známými či do knihovny, já jsem tu pro tebe, můžeš se na mne spolehnout…“. Výrazná basová linka to vše jen podtrhuje. Docela si dovedu představit, jak by z této písně taková Tina Turner dokázala v mladších letech udělat hit.
Kralův hlas střídá dvě polohy, klukovsky zasněnou, jako v úvodní písni „Stormy Nights“ či v milostné písni „What’s Mine Is Yours“, v níž tu a tam evokuje Johna Lennona. A pak je tu Ivan Kral, rocker každým coulem, v úderné skladbě „They Will Make You Apocalypse“, při níž se naprosto změnil jeho pěvecký výraz i barva hlasu. Co na tom, že text je banální. Kral je zase králem pódia, jakoby si zavzpomínal na doby hraní s Patti Smith či Iggy Popem. Dřevní zvuk raných Rolling Stones lahodí uchu a Ivan Kral tu zní náramně odvázaně a uvolněně.
Podobný kontrast je slyšet při poslechu nejistě zazpívané milostné písně „Walking In Your Footsteps“ a následující rockové „When You Gonna Find It“, kterou jako by zpíval úplně někdo jiný. Kralova kytara tu také dostává víc prostoru k vyjádření ve stylu svého vzoru, Keith Richardse.
Houpavý rytmus nadchne v písni „Lost Without You“ s Kralovou proměnou hlasu, barevnějším aranžmá a příjemnými sbory. Dle mého názoru, dvě nejlepší písně alba „Smile“, jsou jednak pomalá a bluesově laděná skladba „Crazy Girl“, zazpívaná procítěně a s niterným zaujetím. Dojem z této písně kazí nevysvětlitelný „buzz“ - bzučivý zvukový kaz na kráse, jenž se jistě dal ve studiu odstranit. Pak je tu také závěrečná a rychlejší čtyřminutovka s názvem „Wasted“, v níž se rytmus převaluje jako mořské vlny a díky kytaře má skladba to správné napětí. Ivan Kral tu se svým nakřáplým hlasem a ledabylou dikcí trochu připomíná J.J. Calea.
Ivan Kral se jistě ve svém studiu vyžíval při nahrávání všech nástrojů. Znovu potvrdil, že jeho kytara dokáže vévodit na pravém místě a zase třeba jen pokorně podkresem dobarvovat tam, kde je potřeba. Výrazná basa potěší v „Turn To Me“, ale šlape náramně i v jinak dosti průměrném songu „Let’s Get Away“. Klávesové rejstříky však nic objevného nepřinášejí a často působí jako zvuková vata.
Co ještě dodat závěrem? Albu „Smile“ byla ponechána autentická syrovost dema a z poslechu je patrné, že Ivan Kral už zřejmě nestihl vycizelovat některé detaily svých nahrávek. I tak nám tento světem protřelý a talentovaný hudebník zanechal kvalitní hudební rozlučku.
***
MILAN POLÁČEK