Písničky, jazz, blues, folk, fúze, porta, rebel, všeuměl, nakladatel, učitel, smolař, šťastlivec... Tak by asi vypadala klíčová slova k pojednání o této zajímavé muzikantské osobnosti. Znám ho už pár let. Asi čtyřicet dva... Celou tu dobu je stejný. A furt jiný. Kdo je Petr Rímský?
MUZIKANTSKÁ ŠKOLA PETRA RÍMSKEHO
Čo o škole hovorí jej zakladateľ, pesničkár
a gitarista Petr Rímský? „Po pravdě já jsem si
kdysi chtěl hlavně ověřit, jestli to, co umím,
jsem schopný taky nějak lidsky a srozumitelně
předat někomu jinému. Připravoval jsem totiž
tehdy svou dodnes prodávanou kytarovou příručku
Akordy a jak na ně – 1.440 kytarových akordů.
A chtěl jsem, aby byla fakt srozumitelná. Potkal
jsem totiž řadu výborných muzikantů, kteří
jsou při vysvětlování naprosto nesrozumitelní.
Neumějí se vžít do pocitů a potřeb těch,
kterým se něco snaží vysvětlit. To samozřejmě
nic neubírá na jejich hráčských kvalitách,
jenže tohleje zcela jiná disciplína. Uspořádal
jsem tedy první kytarovku a lidem se to tak líbilo,
že se hned domluvili na pokračování, takže
jsme udělali ještě jednu, pak další, ještě další…
No a už to běží dvacet pět roků. Časem se
ke mně přidali další muzikanti, kteří zase umějí
něco jiného, než já, takže občas rozšíříme i počet
oborů. Ale kytara je hlavním a stálým oborem.”
Všetky podrobnosti o škole nájdete na adrese:
www.kytarovka.cz
Kumštýřské kořeny
Otec Pavel významný divadelní režisér prošel celým Československem, než svou dráhu završil v divadle Bratří Mrštíků v Brně. Starší bratr Pavel přední herec a dabér s nezapomenutelným hlasem. Petr se dlouho neprofiloval, zajímal se o vše a tuze rád si hrál. Nejdříve s mašinkama, potom s holkama a poté s kytarou. Tak si udělal železniční průmyslovku, měl mnoho dramatických vztahů s ženami a do osudového vztahu s hudbou vlítnul až na sklonku puberty...
Vzestupy a pády
Žil jako na houpačce. No, spíš na ruském kole. K nebi a – jak zpíval jeho přítel Karel Kryl – držkou k zemi... Fakt si uměl užívat. Všechno naplno plus krát tři... Účast a výhry na Portě, když tam byly desetitisíce lidí. Bolestný a těžký rozchod s milovanou ženou. Nadšené podnikání s hudebními časopisy a knihami. Krach po těžkém boji s českými podnikavci. Velká láska. Dlouho na úplné samotě. Hledání nového smyslu života. Nahoru, dolů. A v tom zrál...
Zklidnění toku
Najednou se našel. Zjistil, co je důležité a co pozlátko. Je to tak kolem pěti let dozadu. Zklidnil se, usadil. Ale nezpáprdovatěl. Šedesátka přede dveřmi, šedivý jak Ezau, ale mladistvý a bystrý, jak před dvaačtyřiceti lety. Konečně si natočil autorské dvojcédé. Skromně, ale trvale koncertuje. Ne když musí, aby vydělával, ale když ho to baví. Pořád si hraje. Ale už ví, kdo je a kam jde. Dozrál, jako víno...
Kytarovka – škola neškola
Je to už dávno, co Petr zatoužil se o to, co umí, podělit nejen na pódiu. Od malička měl v sobě „kantorského“ ducha, ale uplatňoval ho jen jako kapelník, textař a spisovatel a manažer svých zaměstnaneckých oveček. Až jednou udělal nabídku, pozval lidi a týden je někde na chatě v lesích učil, jak si povídat se svou kytarou. Jeho škola začala mít ohlas. Učil nejen hře na španělu, ale i nauce. Přišel na to, jak ji učit přirozeně. Tak vznikla jeho kytarová škola, kde se učí nejen harmonie v muzice, ale i v životě. Škola ne tradiční, škola lidská. Dělá ji sám a spolu s účastníky. Myslím, že tam se našel. Tam je vším, kým je...
Kdo je to PR
Dnes je Petr pohodový. Jasně, občas se rozčílí, dostane strach, zaskáče si radostí..., ale v jakémsi vyklidněném tónu. Je citlivý až přecitlivělý, ale i akční až důrazný. Je vlídný k druhým, ale umí se postarat sám o sebe. Dnes kolem sebe mnoho takových lidí nevidím. Proč to všechno píšu? Inu, byl jsem požádán... Ale hlavně – doporučuju ochutnat. Fakt, jako zralé víno. Promiňte – jo a Petře, ty mně taky... ;-)
Petr Parma, www.parma.name
Foto: Juraj Somolányi