Matěj Ptaszek nie je pre čitateľov Nového Populáru neznámou persónou. Bluesový spevák a harmonikár, ale aj dobrodruh a cestovateľ, ktorý sa o svoj pohľad na svet môže podeliť tiež ako fotograf. Spolu s manželkou Magdou sa len prednedávnom vrátil z cesty po krajinách Strednej Ameriky: „Celkem jsme navštívili šest zemí: Mexiko, Guatemalu, El Salvador, Nikaraguu, Kostariku, Panamu. Prozkoumali jsme přesně pětadvacet různých měst, městeček a vesnic, dvě moře - Karibik a Pacifik. Strávili jsme 58 nocí po nejrůznejších hostelech, hotelech, ubytovnách a chýších. Najeli jsme 4500 km autobusy, shuttly, chickenbusy a taxíky a obdrželi jsme šest víz. Nejkratší bylo na pět dní (Kostarika) a nejdelší na šest měsíců (Panama). Nejdéle jsme se zdrželi v El Salvadoru (třináct dnů a nejkratší dobu jsme byli v Kostarice (čtyři dny).
Foto Pavel Strážay
Prečo ťa láka prednostne Latinská Amerika a nie napríklad niektoré oblasti Ázie, alebo Afriky?
Když mě bylo nějakých deset let, tak mě naši vzali do kina na dobrodružný film s Kathleen Turnerovou a Michaelem Douglasem z roku 1984 „Honba za Diamantem“. Film, v němž se vzrušující dobrodružný příběh odehrává v Kolumbii - výrazné zemi Latinské Ameriky, pro mně nesmírně přitažlivém světě divoké přírody a nespoutaných pravidel -, mě natolik uchvátil, že jsem si už tehdy řekl, že to jednou zažiju a spatřím na vlastní oči a rozhodl jsem se splnit si svůj dávný sen.
Podľa čoho si si vytvoril cestovný plán?
S mou drahou polovičkou, jež je mimochodem vystudovaná hispanistka, jsme navštívili v roce 2012 Peru a Ekvádor v Jižní Americe a chtěli jsme nyní poznat Střední Ameriku, o které se toho až tolik neví. Cestu jsme moc neplánovali. Koupili jsme si jednosměrnou letenku do Mexika s tím, že co bude dál se teprve během samotného cestování ukáže. Zkrátka jsme jeli naslepo. Nakonec jsme procestovali během osmi týdnů střední Ameriku celou, od Mexického Yucatánu až po Panamu, když nepočítám Belize, která byla mimo naší trasu a Honduras, kterým jsme pouze projížděli.
Ako prebiehali kontakty s miestnym obyvateľstvom?
Jak už jsem zmínil moje žena Magdička má vystudovanou španělštinu a jelikož žila ve Španělsku pět let, nebylo pro ni žádný problém domluvit se prakticky s kýmkoliv. Já jsem se španělštině důsledně věnoval půl roku před odletem do Mexika a během dvouměsíčního intenzívního cestování jsem si vědomosti ještě prohloubil, tudíž ani pro mně nebyl problém mít k místním lidem blíž než cestovatelé, jenž používali angličtinu, která je vám v tamních zemích, kromě Panamy a Kostariky, de facto k ničemu. Díky naší jazykové vybavenosti jsme tak mohli poznat velmi zajímavé lidi, včetně válečného hrdiny Marcela z Nikaraguje kterému Somozovci zabili maminku, či Mojžíše - kazatele a opraváře starých aut z El Salvadoru, Mala - svérázného filosofa z Mexika, či taxikáře Anola z Panamy, který za diktátora Noriegy býval vojenským špionem. Musím říci že jsme si lidi Latinské Ameriky zamilovali pro jejich srdečnost, upřímnost, humor a úžasnou schopnost umět přežít snad cokoliv.
S tamojšou chudobou je spojená aj kriminalita. Chvalabohu, vy ste sa vrátili živí a zdraví. Sú nejaké zásady, ktoré by si odporučil iným cestovateľom?
Určitě mi pomohlo, že jsem na vojně sloužil u průzkumu. Díky tomu jsem se nebál zařvat a ukázat, že nemám problém jít do konfliktu, když jde o správnou věc. Odvaha a mužství se totiž v Latinské Americe velmi cení. A zásady? Mluvit pokud možno španělsky, chodit všude zásadně v nevyžehleném oblečení, mít sebou pouze jeden menší co nejméně nápadný batoh, nemít sebou žádné zbytečné cennosti. A hlavně být ochotný lidem pomáhat, usmívat se co nejčastěji a mít respekt k tamním zvykům a tradicím.
Meníš sa vďaka cestovaniu?
Samozřejmě, že zážitky z cestování člověka velmi obohatí a to ve všech směrech. Jestliže zažijete nebezpečné divoké jízdy starými vyřazenými americkými školními autobusy v Guatemale, či uvidíte na vlastní oči bývalou mučírnu poražené vojenské junty v Nikaragui, šílenou metropoli San Salvador s po zuby ozbrojenými vojáky coby tamními strážci pořádků, nebo chudinskou čtvrť v Panama City, máte o čem přemýšlet a přehodnotíte určité názory na svět.
Čo si objavil prostredníctvom objektív a čo sa, naopak, fotoaparátom zachytiť nedalo?
Jsem původně vyučený v oboru a fotografii mám moc a moc rád, hlavně starou školu umělecké reportáže, například takové fotografy jako je Francouzká legenda Henri Cartier Bresson, Werner Bischof ze Švýcarska či český fotograf Miloň Novotný, kteří jsou mými velkými vzory. Tudíž jsem si fotografování opravdu užíval a přesně jsem věděl co bych chtěl zachytit - sílu neopakovatelného jedinečného okamžiku. Co se však opravdu zachytit nedá je vůně místa. Pro Střední Ameriku jsou tři typické vůně: vůně čerstvě ulovených ryb, vůně moře a svým způsobem příjemný pach toulavých pejsků, kteří, pokud nemají špatnou zkušenost s lidmi, jsou neuvěřitelně přítulní a báječní kamarádi.
Otázka na záver – čo teba a kapelu Dobré ráno blues band čaká v tomto roku?
Chystáme se toto léto s kytaristou Vítkem Kopeckým a s naším bubeníkem Vladislavem Sosnou na výborný prestižní festival Mississippi Night do Berlína kde vystoupíme s bluesovou formací Crazy Hambones, rovněž nás čeká mnoho klubových i festivalových hraní v Česku a samozřejmě pravidelně hrajeme na Karlově Mostě který považuju za nejkrásnější klub pod širým nebem ve Střední Evropě.
Martin Chrobák
Foto (dole): Matej Ptaszek www.facebook.com/matej.ptaszek
