Michal Pavlíček plynule prechádza žánrami i hudobnými ansámblami, aktuálne však jeho meno najviac rezonuje v spojení s Pražským výběrom. Na koncertné „zmŕtvychvstanie“ z jesene minulého roka nadviazal band na jar druhým kolom turné. Po pompéznych až divadelných pódiových projektoch jednej i druhej šnúry pôsobil výpravy a efektov zbavený koncert, ktorý som zažila v Hluku (Uherské Hradiště), skoro až všedne. Toľko k estetickému dojmu, ktorý ani v najmenšom nepoznamenal inštrumentálnu ekvilibristiku „zúčastnených“, o šialených preletoch pódiom (klobúk dole, Mr. Čok) nehovoriac.
Po koncerte a dvoch dávkach viacpoložkového prídavku bol Michal Pavlíček obdivuhodne ochotný prepnúť ešte na moje otázky. Rozhovor som nevyhnutne musela začať práve touto a žiadnou inou otázkou číslo jedna:
Je to fyzicky vyčerpávajúce?
Pro mne je, protože já mám za sebou nějaký zdravotní rapsodie. A přece jenom, s trojitým bypassem... S tou zvukovkou stojí člověk čtyři hodiny na nohách a má na krku těžký kytary, a tady se ještě blbě dejchá z různých mlh a čoudů. Tak si tak postávám, moc nejančím a jsem rád, že jsem rád. Na to lítání je tam Vilém.
Toto už bol prostejší, civilnejší koncert. Menej divadla, menej rekvizít. Ako zo svojej perspektívy vnímate ten rozdiel?
Já myslím, že tomu Výběru sluší obě tyto roviny.
Tá teatrálnosť tam asi sedí...
Výběr byl vždycky taková bláznivě temná komedia del arte s různými kostýmy a líčením, ale hlavně šlo o tu muziku. Obě tyhle mutace nás bavěj a myslím si, že lidi reagujou super, a to je skvělý.
Nezavarili ste si teraz tým, že ľudia budú v konkrétnych partoch čakať Ondřeje Soukupa či Ivu Pazderkovú? Tým, ktorí poznajú scenár, určite chýbajú, ako som za sebou počula aj dnes.
To tam samozřejmě chybí, protože Pazderková byla výborná, jako byl fascinující i Ondřej.
No prostě, nejde to všude.
Obdivuhodné je, že do toho išli, špeciálne Ondřej Soukup.
Pro Ondřeje to byl „husarský“ kousek tato mini rolička, ale jeho telefonní představení je kultovní a Iva se zhostila uklízečky z Mozartea fantasticky.
Máte za sebou hektické obdobie. Dokázali ste už úspech Pražského výběru vstrebať?
Hektický období myslíte pracovně... To já mám skoro celý život. Ale je fakt, že ten výběrovský koncertní comeback byl dobře načasovaný a já jsem si na to udělal čas, a jakmile skončí turné, tak to zase vypukne. Ale těším se na léto, kdy bude mít koncerty na festivalech. A nejsem teďka v takovým extrémním presu, abych prostě lítal jak hadr na koštěti ze studia na koncert a naopak. Dá se to zvládnout.
Keď sa vrátime k prvému comebackovému koncertu, dojalo vás prijatie publika?
Bylo to pro nás velmi emotivní, protože to bylo velký usmíření. Na pódiu jsme zase stáli vedle sebe jako přátelé a souputníci, kteří se znaj třicet let, takže ty lidi to samozřejmě vycejtěj a celá atmosféra byla v duchu těchto emocí a bylo to prostě silný.
Dá sa tá miera emócií porovnať s Beatovou sieňou slávy či Beatfestom Na Kloboučku?
Když máte za sebou velké úspěšné koncerty, tak to člověk má vždycky radost. Tyto koncerty Výběru byly ještě obohaceny pocitem tohoto smíření , že jsme si prostě podali ruku a zahodili vše zlé. Pro mne ta výběrovská krize byl silný lidský konflikt, který jsem ve svém životě v takové inzenzitě nikdy nezažil. Beatová síň slávy, to byly defakto mé padesátiny, ale hodně mne i Viléma mrzelo, že tam tehdy Výběr nehrál. Výběr byl naše společné dítě. Ale prostě to nešlo. Ale koncert měl i přesto nádhernou atmosferu.
Ale ešte tam vrel ten rozkol...
Nó, a teďka najednou člověk cejtí velký uvolnění.
A veríte si navzájom?
Já myslím, že tohleto se už nevrátí nikdy. Prostě tohle byla zkouška našeho vztahu. A to, že se nám z toho podařilo vymotat, je fakt zázrak. Přesvědčil jsem se na vlastní kůži, že člověk je schopen odpuštění.
V zmysle odpustenej nevery?
Člověk si myslí, že to nejde, ale ono to jde. A ona to nevěra nebyla v tom smyslu - jako nevěra. Ono to bylo takové divné zmutované rivalství, které bylo hodně vyostřené.
Už ste avizovali, že budete pracovať na novom albume. Veríte tomu, že po ňom príde ďalšie kolo koncertov?
Věřím. Pokud nám zdraví vydrží, tak jo.
Nie ste voči tomu skeptický?
Ne, ne, ne. Chceme příští rok udělat velkou koncertní pauzu a opravdu připravit a natočit nový výběrovský výkřik. Doufám, že se nám to podaří. Letos budeme ale hlavně hrát.
Najbližšie vás teda čakajú festivaly. Festival je malá platforma, malý časopriestor...
Ta show bude samozřejmě limitovaná, ale jde hlavně o hudbu a o naší energii. Já myslím, že to dáme.
Nezatienil Pražský výběr vaše ďalšie projekty? Aby sme na ne nezabudli...
Dělám scénickou muziku na různých projektech. Trošku oprášili i koncertování s BSP. (Baláž, Střihavka, Pavlíček)
Zaznie tam výlučne pôvodný repertoár?
Protože se jedná o pár vzpomínkových koncertů, zazní na nich the best of BSP z obou CD. Ale neplánujem nějaký seriozní comeback. Já se těším na moje podzimní turné, které jsem nazval Harmony tour, a bude to takový komorní koncert v duu s vynikajícím klávesistou Michalem Nejtkem. Podobné koncerty jsem absolvoval s Monikou Načevou, kterou jsem doprovázel na akustiku. Tady bude kytara víc jako sólový nástroj a klávesy budou takový rytmický a harmonický partner. Bude to vyloženě kytarová výpoveď v takovým jemnějším odstínu, žádná rocková vřava.
Nemôžeme zabudnúť ani na symfonický orchester, ako sa cítite na tejto pôde?
Tak já se na ní vlastně pohybuju asi dvacet let. Za posledních patnáct let jsem napsal víc symfonický muziky než rockový. Kdysi dávno jsem vyrůstal i na klasice. Vedle Hendrixe jsem poslouchal vážnou muziku a studoval klasickou kytaru. Takže proto je mi ta symfonická muzika blízká. Na koci roku jsem měl koncert v Kongresovým centru s orchestrem Pražké konzervatoře a se sborem. Další podobné koncerty s orchestrem plánuji na konec roku. No a teď z této fusion roviny jsem zas skočil na tenhleten výběrovský punk.
V ktorom z vašich momentálnych zoskupení sa vám najvoľnejšie dýcha?
Výběr je hodne zběsilej, rychlý tempa a velký výdej energie - rockové běsnění. Harmony tour bude poklidné jezero s erupcemi.
Chce to zase trochu spomaliť.
No právě. Tohle pro mě bude druhej extrém, a na to se těším, kdy opravdu bude slyšet každá
nuance vašeho feelingu, človek nebude tolik ohlušenej a vychutná si tu hru jinak.
Ako treba rozložiť čas a energiu, aby človek zvládol všetko, čo zvládnuť chce?
Já mám rád tyto vlny. Kdybych šel jenom jedním směrem, tak bych to asi časem nevydržel. Já v tomhletom pohledu vnímám hudbu jako opravdu širokej horizont a mám rád její různá spektra. Tato má vícekolejnost je podstatou mé skladatelské osobnosti. Nejdůležitější je ale držet si svůj rukopis, svou originalitu.
Dokážete si nadeliť aj absolútne pasívny oddych?
To není sice pasivní oddychování, ale miluju procházky a relaxaci s mým malým synkem, Matyáškem. To je pro mne v tomhle věku nejsilnější zážitek. A žiju z toho.
Išlo mi skôr o to, či sa dokážete nerušene sústrediť na film, na knihu.
Najdu si čas na film i na knížku, ale když vás obklopí čtyři má vnoučata s mým synem, tak to je velká jízda.
To bola narážka na to, či nie ste workoholik...
Workoholik jsem, ale tohle je pro mne ostrůvek klidu. Zdánlivě, protože oni vyvádějí, že jo, ale já to prostě miluju.
Vy ste známy tým, že máte čuch na talenty. V minulosti ste videli veľký potenciál v Michaele Polákovej. Myslíte, že ho využila? Čo robí v súčasnosti?
Mrzelo mne, že ta deska jakoby nezafungovala, a já jsem pořád přesvědčený o tom, že byla výjimečná, ale nějak se jen netrefila do doby. Hodně jsem tomuto projektu věřil. Michaela před léty odjela do Anglie. A nevím, jak je na tom teďka. Já jsem s ní dlouho nekomunikoval. A to by mě docela zajímalo, jak se jí daří.
Máte teraz na muške niekoho nového?
Mám dvě zajímavé zpěvačky, které chci občas pozvat jako hosty v rámci Harmony tour. Je to ale v jednání, takže to není ještě jistý.
Mal by byť v talentovanom muzikantovi „zašitý“ aj dobrý manažér?
Já myslím, že ta kumštýřská rovina je trochu v kontrastu s manažerským vnímáním. Od toho jsou agenti nebo manažeři, ale muzikant by se měl držet svého kopyta.
Sú na ceste ďalšie „Srdcové záležitosti“, alebo bude mať prednosť nový album Pražského výběru?
Plánuji letos spolupráci s Richardem Müllerem a Michalem Horáčkem a příští rok musíme s Výběrem překročit svůj stín. Doufám, že se nám za pomoci Ropotáma zdaří.
Miroslava Svobodová
foto www.michalpavlicek.com