Lucie Bílá v Bratislave nedávno oslávila okrúhle jubileum megakoncertom pod režijnou taktovkou Jeffa Minaříka. A keďže – ako tvrdí Lucie – nič nie je náhoda, na metropolu Slovenska padla voľba okrem iného preto, že Luckin otec pochádza z Petržalky a ona sama sa cíti byť československou speváčkou. No a na dôvažok tu so slovenským produkčným tímom nahrala svoj nový album Hana, ktorý v týchto dňoch krstí. Dosť dôvodov na to, aby sme ju vyspovedali.
Ako sa cíti sexy diva s päťdesiatkou na krku?
Báječně. Když pominu, že jsem dotlučená (ukazuje modriny na ramene a stehne) z těch hektických převleků a běhů úzkými prostory za pódiem mé show, tak opravdu skvěle. Ještě pořád jsem v euforii z toho všeho, z přijetí lidmi, z atmosféry koncertu a tak. Cítím se líp než v pětatřiceti, kdy jsem byla sice půvabnější, ale o to blbější (smiech). Krom toho mám kondici jakou snad nikdy. Psychicky si věci už tolik nepřipouštím a umím být v klídku sama se sebou.
My sme do istej miery aj muzikantský fachmagazín. Vieš, na aký mikrofón svoje koncerty spievaš?
Hele, já důvěřuju odborníkům. Když si jednou sednu u zubaře, tak otevřu pusu a jsem v jeho moci. Stejně tak důvěřuju svému zvukaři. Já jenom vím, že je ten majk hodně vymazlenej, má na těle mnoho třpitivých krystalků a můj hlas na něm zní přirozeně a dobře se mi s ním zpívá.
Na novej doske máš pesničku Hráze. Kde má svoju hrádzu Lucie Bílá a kde Hanka Zaňáková?
My se tak střídáme. Hanka je šikovná a Lucka to pak, to co Hanka udělá, vydraží, protože – co naplat – Lucka je populárnější a víc na očích. Pokud jde o ty hráze, ty stavěj hlavně lidi ve svých myslích. Ale ke mně patří obě dvě. Hance se možná někdy schovávám, někdy k ní naopak uteču, ale nebýt tý slavnější a divočejší Lucie, tak to by se možná Hanka zas nudila.
Váš nový album Hana vznikol na Slovensku. Celkom prekvápko....
Já jsem se za těch třicet let v Čechách potkala umělecky snad s každým, s kým jsem se měla a najednou jsem potřebovala nějakou změnu. Nějaký impuls, kterej by mě nakop a někam katapultoval – což se taky i stalo. Okolnosti mi poslali producenta Martina Šrámka s jeho týmem (Andrej Hruška, Lubor „Umelec“ Priehradník) a bezva holkama Káťou Knechtovou a Celeste Buckingham, kterou jsem mimochodem vůbec neznala – teda klobouk dolů – velmi talentovaná kolegyně, a najednou věci začali dávat smysl, zapadat do sebe a já věděla, že to někam povede. K tomu fotograf, grafik mýho cédéčka, stylistka, vizážistka, kadeřník, módní návrhář – a já jsem najednou zjistila, že jsem obklopena samými Slováky. Na desce jsme dělali bezmála rok a tak jsem si v Bratislavě pořídila i byt. Tak jsem konečně nependlovala sem a tam, ale ten čas jsem tady žila a dostala od toho přesně to, co jsem potřebovala.
Ako sa Ti doska Hana javí s odstupom času?
Ta deska je tak vymazlená! Po všech stránkách. Našla jsem tady poklad a teď jej můžu vzít i domů do Čech – i když já se doma cítím i tady, krom toho se stejně celej život považuju za československou zpěvačku. Deska má hodně moderní a uvolněnej zvuk. Za všemi písničkami si stojím a mám je všechny ráda. Je tady i věc, ktorá pro mě znamená tolik, co Mostu přes minulost. Katka Knechtová mi napsala Hanu a ta se stala jedním z největších klenotů mýho repertoáru. Já se úplně tetelím, když za mnou začne ta kytara a ty sbory a těším se, že brzy zazpívám její první tón. Je pro mě ale strašně krátká, hodně rychle skončí... To bude ale určitě můj druhej singl, na kterej bych chtěla udělat hodně krásnej klip.
Na doske sa celkom zhusta beatboxuje. Skúsila si si to niekedy?
Nee. Já sem holka, já neumím na pusu ani auto. Pejska možná, ale... Ten beatbox se mi teda ale hodně líbí, nechávám ho však těm, co ho umí. Jsem ráda, že Martin Šrámek použil hodně těch lidskejch zvuků, ono to pak nezní tak technicky a odlidštěně.
Ako prebiehal koncert?
Já jsem přes víkend zažila něco, co bych přála každý svý kolegyni, každýmu muzikantovi. Dvacetpěttisíc lidí, kterejm ten konzert zůstane hodně dlouho pod kůží a jen tak na něj nezapomenou - stejně jako já. Pět kapel, čtyři jeviště, šedesát tanečníků. Celkem třistapadesát lidí, to je už docela šrumec. Stálo to strašně moc času a peněz a já do toho dala strašný kvantum energie. Vrátil se mi však takový boží pocit blažena jak doposud nikdy v životě. Já se vydala úplně ze všeho, zazpívala jsem 75 písniček, a to je můj osobní rekord. Navzdory tomu, že jsem cítila, že je to svým způsobem dokonalý, někteří škarohlídové, kteří to ani neviděli, si neodpustili negativní reakce. Ale já si uvědomuju, že závist si holt člověk musí zasloužit (smiech).
Štve vás, keď vám predhadzujú, že show bola podobná tej Madonninej a aj pesnička Primadona je ako odtiaľ?
Madonna a já patříme k sobě jako párek k rohlíku. Kostely, Ave Maria, kříže, kontroverzní imidž, jistá dráždivost... Co si budeme říkat. Nikdy jsem ji však vědomě nekopírovala a písnička Primadona, která může někomu znít jako okopčená, neměla na albu původně vůbec být. Byla udělána pro konzert jako vědomé přihlášení se k této podpráhové spojitosti a tím to končí.
Zlé jazyky tvrdia: Jo, ta Bílá má úspěch, hodně peněz, ale v lásce se jí nedaří...
Já to tak nevidím. Kolem mně se točí tolik mužské energie! Já měla na mužský v mým životě štěstí – s každým jsem se stihla rozejít ještě než přišlo to nehezký a špatný a tak jsme mohli zůstat přáteli bez hořkosti a záště. Teď jsem šťastná sama se sebou a zástupy ctitelů zůstávaj nedozírné... (smiech)
Na záver kompliment: Album Hana Ťa zastihol vo výbornej speváckej forme a príjemne civilnú.
Tak jo, díky. Nejsou tam žádný ekvilibristický výkony, ale pocitově si za vším stojím, věřila jsem tomu, co zpívám – kluci z kapely Nebe mi napsali bezvadný texty ze kterýma jsem neměla problém se ztotožnit.
Ja tam dokonca vnímam istú kontinuitu s poetikou Gábiny Osvaldovej.
Jo? Tak možná je to tím, že já sama jsem tou mašličkou, kterou jsou provázaný světy těchhle textařů, kterejch kvality jsou nesporný... S Gábinou jsme si ale neřekli poslední slovo a určitě spolu ještě něco uděláme. Takže: posílám virtuální pusu všem čtenářům časopisu Nový Populár a přeji jim fůru dobrý hudby, hezkejch desek a koncertních zážitků.
ANDREJ TUROK