Ivan Kral je jediným českým rockerem, jenž se prosadil v zahraničí a takříkajíc hrál „první ligu“ se špičkami od Blondie přes Patti Smithovou až po Iggy Popa. Tykal si se členy Beatles, nahrával s Davidem Bowiem, byl filmařem a stále je zpěvákem, skladatelem, textařem i producentem. Rád jezdí na rodnou hroudu, kde pomáhá producentsky i radami mladým kapelám a také rád koncertuje, tak jako tomu bylo i letos v září u příležitosti vydání jeho sólového alba Colors.
To bylo nahráno ve studiu Pearl Sound v Detroitu, kde předtím nahrávali Pearl Jam, Led Zeppelin a Eminem. Majitel studia Chuck Alkarian se podílel na produkci spolu s Ivanem Kralem a nahrál i bicí nástroje. Na kytaru vypomohl Zachary Radcliff, sám Kral se ujal kytary, baskytary a kláves. Od prvního poslechu deska působí dojmem omezeného rozpočtu. Je zvukově a instrumentálně až minimalisticky chudá a málo pestrá.
Album obsahuje patnáct písní a mnohé z nich znějí tuctově a bez jiskry nápadu, např. Day By Day, kde se toho hudebně moc neděje a zoufale by to chtělo nějaký aranžérský nápad, foukačku, žhavé sólo na kytaru… cokoliv.
Nebo v takové písni It’s Love, v níž vadí nevýrazný projev a neznělý hlas Ivana Krale a skladbě jakoby „padal řemen“. Úvodní Lazy Girl ve stylu Rolling Stones má zase až primitivně plytký text. Za pozornost rozhodně stojí Silence, jediná píseň, kterou si Kral celou složil sám. Je to náladovka s dominantními klávesami o navždy ztracené lásce a z toho vzniklé depce. Pomalé skladby, např. I Want To Be Together, lennonovská textem i zpěvěm, se střídají se středním tempem (Chemical Reaction, Wasn’t It Great, což je pocta majiteli někdejšího rockového klubu v New Yorku, Hillymu Cristalovi). Těch vysloveně rockových je méně než by jeden čekal. Možná se Kral ve svých sedmdesáti letech hudebně zklidnil a je to na albu znát. K těm rychlejším se řadí Something Comes s textem o tom, jak život dokáže být tvrdý nebo píseň nazvaná How Do You Know, na níž se hudebně podílel kytarista Jan Ponocný. Hudební transfúzi zde poskytuje vzácně výživná a hutná kytara. Naprostý vrchol alba dle mého soudu přijde až s poslední písní alba s názvem Time Or Money, jež má největší odpich a rockový náboj. Text Cindy Hudsonové, jinak životní partnerky Krale a taky osobní textařky, působí coby vtipná rýmovánka do rytmu a je slyšet, jak se při ní Ivan Kral odvázal.
To je však málo v porovnání s tím, co už v minulosti Kral složil pro sebe a pro jiné hvězdy. Hudba Ivana Krale zde není nijak objevná, ale on aspoň zpívá s nadhledem, i když svým neměnným pěveckým výrazem. Chybí tomu šťáva v podobě občasné slide kytary, efektů či nějakého sóla. Mnozí namítnou, že v jednoduchosti je síla, přece i Jagger a Richards skládali ve svých dřevních počátcích jednoduché rockové skladby. Jenže z nich tryskala vnitřní síla a napětí, o výraznějších melodiích ani nemluvě. V pořadí čtrnácté písni alba se Kral ptá Wasn’t It Great? Odpovídám, že v případě alba Colors je to jen lepší průměr.
MILAN POLÁČEK