Když jsem někdy v polovině 90. let potkal na letišti v Atlantě střapatého zpěváka legendární britské skupiny The Who, ani ve snu by mě nenapadlo, že budu jednou recenzovat jeho sólovku do hudebního časopisu. Jeho čupřina za ta léta prořídla, hlas pozbyl někdejší průraznosti, ale Roger Daltrey neztratil nic ze svého nasazení, suverénního frázování ani citu při výběru skvělých písní.
Na albu As Long As I Have You pracoval Daltrey skoro čtyři roky, jelikož byl postižen zánětem mozkových blan a málem tak celý projekt nedokončil. Kytarista Pete Townshend ho však povzbuzoval, ujal se role studiového hudebníka a zahrál si na albu v sedmi skladbách. Roger Daltrey natočil sadu přearanžovaných cover verzí, z nichž některé pocházejí z 60. let, jako např. titulní As Long As I Have You z roku 1964. Tuto skladbu hrávali ještě předchůdci skupiny The Who, kteří si říkali The High Numbers. Tato píseň rozjíždí celé album a uzemňuje švihem, dechovou sekcí, výtečnými sbory a Daltreyho odvázaným zpěvem.
Ostatně Roger Daltrey se zdá být silnější v rychlejších skladbách a sedí mu vysloveně soulový zpěv např. v písni Where Is A Man To Go, kterou zdobí úžasné gospelové sbory tří sester McCraryových. K tomu nejlepšímu na albu patří též píseň Get On Out Of the Rain z repertoáru Parliament Funkedelic, nabitá skrytou energií jako soptící Etna a hnaná dopředu sbory i divokým saxofonovým sólem na závěr.
Při pomalejších baladách více vystupují na povrch Daltreyho pěvecké slabiny stárnoucího hlasu, jako třeba v písni Certified Rose, kterou věnoval své dceři Rosie a na níž se autorsky podílel. Daltrey je spoluautorem také v závěrečné jemné baladě Always Heading Home, písni o životě a smrti, kterou zpívá procítěně při piánu a doprovázen smyčci. Nejkratší, jen něco přes dvě minuty, je pomalá soulovka Out Of Sight, Out Of Mind s mohutnými dechy a všudypřítomnými sbory. Podobně pomalý soulový projev, typický pro 60. léta, předvádí Daltrey v písni The Love You Save převzaté od Joe Texe.
Roger Daltrey si také vypůjčil z repertoáru Stevie Wondera (You Haven’t Done Nothing), Boz Scaggse (I’ve Got Your Love) či Nicka Cavea (Into My Arms), ale je zde vidět, že pomalejší skladby nejsou jeho parketou.
Jako by se zde stárnoucí rocková ikona chtěla ještě na chvíli vrátit do mladých let, kdy skupina The Who hrávala po londýnských klubech předělávky rhythm and bluesových a soulových písní. V 74 letech se Daltreymu zúžil pěvecký rozsah a hlas má občas nakřáplý jak hrnec, ale jeho výraz, neomylné frázování a vášnivý zpěv jak o život, mu mohou mnozí dnešní mladí zpěváci jen závidět.
Kromě už zmíněných sboristek stojí za zmínku špičkový výkon studiových muzikantů v čele s kytaristou Petem Townshendem. Ne každá cover verze se mu povedla. Roger Daltrey však nikde nezní tak, že by dělal cover songy, ale celé album má punc originality.
****
MILAN POLÁČEK