produkcí nad současnou hudební produkcí v českých luzích a hájích. Jaromír Švejdík upřesňuje:
„The Bombers jsou opakem Umakartu, který byl městsky chladný a zvukově vycizelovaný. The Bombers jsou buranští a živelní. Se špatným, špinavým zvukem. Dbáme také daleko více o image, než je u českých skupin běžné. Někdy nám ulítne rytmus, nebo se nesejdou akordy. Ale hrajeme pro radost. Inspirujeme se severským rodinným muzicírováním. Hudbu bereme jako relaxaci.“
Podtitul druhý aneb sólové album Jaromíra Švejdíka (Priessnitz, Umakart) Jaromír Švejdík je na tomto albu autorem veškeré hudby a textů. Jaromír 99 je jeho značka, pod kterou ho znají především příznivci populární komiksové trilogie se železničářem Aloisem Nebelem. 11 vlastních nových písní nahrál ve studiu JáMor u Ondřeje Ježka se spoluhráči ze skupiny The Bombers, kterou vedle něho tvoří Jaroslav Rudiš (klávesy) a Joa Kater (kytara). „Kapela The Bombers se zrodila v roce 2007 během výstav a vernisáží komiksu Alois Nebel. Cítili jsme potřebu tyto akce něčím oživit. Nejde nám tolik o formu, jako o obsah, ostré střihy, hru s nadsázkou.“
Podtitul třetí aneb soundtrack ke komiksu Bomber. Písně pro toto album mají společného jmenovatele – nový komiks Bomber (vydává Labyrint), na kterém Jaromír 99 pracoval od léta do začátku podzimu 2007. Většina písní na albu vznikla při společné práci, kdy Jaromír kreslil nový komiks a Jaroslav Rudiš naopak dopisoval svůj třetí román Potichu. Tato dvojice stojí mimo jiné za úspěšnou kreslenou trilogií Alois Nebel. „Nejdříve jsme hráli pár písniček od Umakartu, pak ale Jaromír začal najednou skládat nové skladby, když relaxoval od kreslení komiksu Bomber. Jsme komiksová kapela.“
Skutečnost, že album je pečlivě provázáno s komiksem Bomber dokumentuje vnoření textů písniček do jednotlivých kapitol uvnitř knihy, a také originální design alba i samotné knihy v grafické úpravě Roberta V. Nováka. CD je baleno v digipacku se speciálním komiksem uvnitř bookletu.
Zdá se, že celý projekt členy The Bombers opravdu baví:
„Máme za sebou vystoupení v Mnichově a ve Stockholmu, a bylo to překvapivě velmi příznivě přijato. Pochopili jsme ale, že bychom potřebovali ještě přitvrdit. Je tedy dost možné, že při živém hraní budeme mít i basu a bicí. A když ne, tak alespoň vozembouch. Na konec listopadu chystáme malé kavárenské turné. Ale chtěli bychom vystupovat hlavně v zahraničí. Máme pocit, že lidé nám tam víc rozumějí.“
www.indies.eu