VLADIMÍR MIŠÍK
Jednou tě potkám
100PROmotion
****1/2
Vydavatelství 100PROmotion vydalo v říjnu letošního roku sólové album „Jednou tě potkám“ Vladimíru Mišíkovi, přednímu českému rockerovi. Mišík prý měl asi pět nových písní pro domovskou kapelu Etc… a to bylo na album málo. Spiritus agens Petr Ostrouchov, známý ze Sto zvířat, mu nejprve nově zaranžoval „Variaci na renesanční téma“ a pak nabídl spolupráci na sólovce, na níž se podílela kapela Blue Shadows s okruhem šikovných muzikantů.
Od roku 1993, kdy u Bontonu vyšlo album „Jen se směj“ (Mišík spolu s Etc…) jsem neměl takové potěšení z poslechu Mišíkova alba. Ta skladatelská pestrost, pěvecká jistota, přesvědčivost ve výrazu a radost v Mišíkově projevu, prostupuje celým albem obsahujícím čtrnáct písní.
Zhudebněné básně Ortena, Reynka, Gellnera, Skácela či Hraběte se střídají s autorskými písněmi Vladimíra Mišíka. Jako celek to narámně drží pohromadě hlavně díky tomu, že Ostrouchovovy nápadité aranže znějí světově a naprosto netuctově.
Tak např. hned úvodní chytlavá píseň „Něco ve mně chrčí“ (autor V. Mišík) s dominantní elektrickou kytarou Josefa Štěpánka a s hrou Petra Ostrouchova na kytaru rezofonickou, zní hodně americky. Text jde Mišíkovi krásně „do pusy“, kapela šlape, prostě „svěženka“ jedna radost.
Také druhá skladba, „Zarmoucen v klidu“ (Ostrouchov/Orten), s rozsáhlou dechovou sekcí, má šmrncovní groove a voní světovou produkcí.
Ostrouchovem zhudebněná báseň Václava Hraběte „Jednou“ patří k dalším vrcholům alba. Ostře vibrující zvuk elektrické kytary dodává textu písně jakousi romantickou tajemnost a hezky se snoubí s rozloženými akordy kytary akustické.
Kromě básníků a vlastních textů Mišíka vypomáhají na albu s texty např. Tomáš Belko, v písni „Věštkyně“ na Ostrouchovu melodii. Belko na albu podobně jako Ostrouchov působí coby multiinstrumentalista (zde hraje např. na baskytaru, klávesy či elektrickou kytaru). Také Mišíkova manželka Eva přispěla skvělým textem v písni „Pět hospod, jedna ulice“ (hudba Mišík) s pěkným kytarovým sólem J. Štěpánka a hutnou dechovou sekcí jak od firmy Stax.
Příjemným osvěžením se jeví pohodové country-reggae „Jo, jo, jo, jo!“ s pražskou atmosférou, ale s americkým bluegrassovým houslistou Casey Driessenem.
Nápad na téma objevu rozvětveného amerického příbuzenstva je unikátní, česko-anglický duet Mišíka s Irem Paulem Bradym však trochu nudí a až pestrý instrumentální závěr dodá písni šťávu.
Drobným úletem by se dal nazvat „Devizový příslib“ svou popisností v textu. Je však velmi důležité pro mladou generaci, aby věděla, jak to kdysi bývalo s (ne)cestováním do zahraničí. Dramatický doprovod zde navozuje temnou atmosféru skutečného příběhu z husákovského Československa.
Vypravěčský styl Vladimíra Mišíka v souznění hudebních nápadů pod vedením producenta, skladatele, hudebníka a muže mnoha talentů, Petra Ostrouchova s kapelou Blue Shadows, toť hudební bonbónek a tip na Desku roku.
MILAN POLÁČEK